Ondřej Houska: Politici se u volného obchodu nedokážou postavit populistům

Poslední obětí je dohoda o volném obchodu mezi zeměmi Evropské unie a Kanadou, známá pod zkratkou CETA.

Její podpis blokuje Valonsko, tedy jeden z belgických regionů. Podle belgických pravidel federální vláda v Belgii jeho souhlas potřebuje, jinak smlouvu nemůže podepsat. K tomu, aby CETA začala předběžně platit, je přitom potřeba souhlas všech států osmadvacítky.

Na odporu Valonska je dobře vidět, kolik populismu, nepřesností a vyložených lží mají odpůrci dohody v zásobě. Podle valonských politiků dohoda sníží ochranu evropských zaměstnanců, spotřebitelů i životního prostředí nebo např. zruinuje evropské zemědělce.

Valonům nestačilo ani několik vysvětlujících a právně závazných protokolů, které tvrdily opak. Vrcholem jejich argumentace je pak odpor k té části smlouvy, která umožňuje firmám žalovat stát u zvláštního mezinárodního arbitrážního soudu. To je určitě kontroverzní pasáž a stojí za diskusi, jestli tyto arbitrážní klauzule v podobných obchodních dohodách musejí být.

Veřejný prostor populistům?

Jenže: teď jde o předběžný vstup smlouvy v platnost a z něj je arbitráž vyloučena. Aby začala platit, musela by nejdřív CETA být řádně schválena, což by nejspíš trvalo roky a Valonsko by při té příležitosti opět mělo právo veta. Jeho politici se tak bouří proti něčemu, co nehrozí.

Budova valonského parlamentu|foto: CC BY-SA 3.0, Stephane Dohet

Je to dobrá ilustrace toho, že odpůrcům obchodní smlouvy často vůbec nejde o to, co konkrétně obsahuje. Ovšem pokud si myslí, že šestnáctkrát menší Kanada vnutí Evropské unii nějaké škodlivé standardy jako vystřižené z doby vykořisťování pracovníků v 19. století, pak jim asi není pomoci, protože jsou paranoidní.

Nebo ještě jinak, jak to ironicky řekl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker: „Překvapuje mě, že když jsme uzavřeli obchodní dohodu s Vietnamem, který je světově proslulý tím, že uplatňuje všechny demokratické principy, nikdo nic nenamítal. Když ale uzavřeme dohodu s Kanadou, která je, jak všichni víme, dokonalou diktaturou, všichni se pohoršují, že nedodržujeme lidská práva.“

Za valonským postojem ke smlouvě s Kanadou je mnohem spíše vnitrobelgická rivalita, než fakta. Ve Valonsku je u moci socialistická strana, která nemůže zapomenout stranám pravého středu, že ji po několika desetiletích vystrnadily z federální belgické vlády.

Jenže, co je možná ještě důležitější, za odpor k obchodním dohodám můžou hlavně celostátní, ne regionální politici. Lídři evropských zemí nemají odvahu jasně říct, proč volný obchod potřebujeme, v čem je pozitivní. Když se schovávají třeba za Evropskou komisi, přenechávají veřejný prostor populistům.